Zikovi orli

Fotbal v Nigérii se poprvé hrál v přístavu Calabar a až později se rozšířil do největšího nigerijského města, do Lagosu. Historik Wiebe Boer zjistil, že se první zdokumentovaný fotbalový zápas v Nigérii odehrál 15. června 1904 v tréninkové instituci Hope Waddell Training Institution v Calabaru. Díky této organizaci rostla popularita fotbalu v Calabaru velice rychle, a tak v roce 1906 vznikl Beverley Cup, pravděpodobně první organizovaný fotbalový turnaj v západní Africe. V meziválečném období zařadili Britové v Nigérii sport jako jádro koloniálního vzdělávání. Tato politika byla legitimována spisem lorda Lugarda The Dual Mandate in British Tropical Africa, kde bývalý generál Nigérie podporoval fyzickou výchovu ve školách.

Na počátku nigerijské nezávislosti stál Benjamin Nnamdi Azikiwe. Ten již jako velmi mladý hrával fotbal v lagoských ulicích. Azikiwe byl schopný atlet, jeho žádost o vstup do tenisového klubu Yoruba Tennis Club v Lagosu však nebyla schválena, protože měl předky z etnika Igbo. Proto se rozhodl založit vlastní klub, kde by nezáleželo na etnické příslušnosti či národnosti, a tak vznikl v dubnu roku 1938 v Lagosu Zik’s Athletic Club (ZAC).

Na sklonku druhé světové války to byl jediný africký sportovní klub v Nigérii. Klub symbolizoval africkou schopnost sebeorganizace a modernosti. Etnická diverzita tohoto hnutí měla prvky panafrického nacionalismu. Díky fondům z Azikiweho mediálního království měl možnost financovat výstavbu mnoha sportovišť a pořádat rozličné sportovní turnaje. Mimoto, Azikiwe využíval prostor po fotbalových zápasech ke kritice britské nadvlády, takže fotbal fungoval i jako forma politické mobilizace. Politický boj probíhal i v médiích, kde fotbal sloužil jako metafora odporu proti kolonialistům. V červnu roku 1953 vyšlo nové číslo Pilotu s titulkem „Nigeria Wins Freedom Cup in Thrilling Political Soccer“. Byl to článek o fiktivním zápase proti Britům, ve kterém Nigérie vyhrála 10:0.

V Nigérii až do 70. let 20. století nevznikla žádná fotbalová liga. Bylo to zejména kvůli velikosti státu, etnické roztříštěnosti, korupci, nedostatečné infrastruktuře, a tak bylo využití fotbalu jako politického nástroje v Nigérii nemožné. Vojenský převrat v roce 1966 a Nigerijsko-biaferská válka v letech 1967–1970 odložila vznik ligy až do roku 1972. Během války do Nigérie v roce 1969 přijel v čele s Pelém brazilský velkoklub Santos FC, což vedlo k tomu, že v biaferském konfliktu bylo vyhlášeno příměří. Někteří však namítají, že se příměří stalo mýtem, díky kterému poválečná vláda poznala potenciál fotbalu a využila ho k posílení národní identity obyvatel.

V roce 1980 pořádala Nigérie pod demokraticky zvolenou vládou a prezidentem druhé republiky Alhaji Shehu Shagarim Africký pohár národů. Turnaj byl šance, jak upevnit režim a oslavit znovunarození sjednocené, demokratické, na ropu bohaté Nigérie a potvrdit její vedoucí postavení v subsaharské Africe. Národní reprezentace přezdívaná Super Eagles porazila ve finále Alžírsko 3:0 a tím svoje postavení potvrdila.

Vojenský režim Ibrahima Babangidy v roce 1993 v Nigérii připravoval prezidentské volby, ale když už to vypadalo, že Babadinga prohraje s Chiefem Moshoodem Abiolou, byly volby anulovány. Abiola pocházel z nejchudších poměrů, vypracoval se až do čela nigerijské telekomunikační společnosti a získal si popularitu svými filantropickými aktivitami na podporu škol, knihoven a vodárenských projektů. O rok později byla připravena prodemokratická demonstrace, avšak zrovna v té době začínalo MS v USA, a tak byla stávka odložena. Nigérie ovšem vypadla s Itálií v osmifinále a hned další den stávka opravdu začala.

Na klubové úrovni je Nigérie ukázkový příklad, jak privatizace klubů vlastněných státem probíhala. Orji Uzor Kalu, ambiciózní obchodník, který byl v roce 1999 ve státě Abia zvolen guvernérem, přestavěl fotbalový tým Enyimba International FC do obrovsky úspěšného klubu. Mezi lety 2001–2007 vyhrál pět titulů, dvakrát CAF Ligu mistrů a dvakrát CAF Superpohár. Na vlně úspěchů pak neúspěšně kandidoval v neplatných prezidentských volbách v roce 2007. Jeho politická kariéra spojená s fotbalem skončila náhle, když byl zatknut za praní špinavých peněz.

V roce 1994 se fotbalová reprezentace Nigérie poprvé představila na MS ve fotbale konané v USA. Ve skupině porazila Bulharsko 3:0, s Argentinou prohrála 1:2 a nakonec vyhrála nad Řeckem 2:1, což jí zajistilo první místo ve skupině a osmifinále s Itálií, které podlehla 1:2 po prodloužení. Nigérie byla minutu od vítězství, ale Itálie i v deseti hráčích dokázala vyrovnat. V roce 1996 vyhrála Nigérie olympijský fotbalový turnaj. Za úspěchem ji táhl zejména Kanu, který o rok dříve vyhrál s Ajaxem Amsterdam prestižní Ligu mistrů. Kanu se stal v Nigérii celebritou.

Ani na MS 1998 ve Francii Nigérie nechyběla. Dva dny před začátkem Mistrovství světa však umřel ve svém prezidentském domě v Abudži generál Sani Abacha, formálně prezident Nigérie. Existují spekulace o otravě politickými rivaly, ale oficiální verze hovoří o problémech se srdcem. I přes všechny tyto okolnosti dokázala Nigérie vyhrát skupinu, když porazila Španělsko 3:2, Bulharsko 1:0. V posledním zápase skupiny prohrála s Paraguayí 1:3, a tak v osmifinále narazila na Dánsko, se kterým prohrála 1:4 a byla vyřazena z turnaje.

V roce 1999 se v Nigérii konalo MS hráčů do 20 let. Turnaj se konal mezi prezidentskými volbami a psaním nové ústavy. Prezident Abubakar napsal: „Fotbal zůstává velkým symbolem jednoty a míru v Nigérii a konečně otevírá stát zbytku světa.“ I nigerijský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu Wole Soyinka vnímal svázanost fotbalu a národa.

Na startu nového století byl v Nigérii spor mezi legislativou a exekutivou, a tak tyto vládní větve pro zklidnění napětí sehrály v září v roce 2000 fotbalový zápas. Výkonná moc vyhrála 1:0 díky gólu prezidenta Oluseguna Obasanja a další podobné zápasy se odehrávaly dále. Samotný fakt, že se takový zápas odehrál, deklaruje důležitost fotbalu v Nigérii. Tento fakt podtrhuje i to, že se ne úplně atleticky vypadající prezident Obasanjo oblékl do národního dresu.

Když Nigérie vypadla na MS 2010 ve skupině, byl bývalý nigerijský prezident Goodluck Jonathan tak zklamaný, že odhlásil národní mužstvo ze všech mezinárodních soutěží a nařídil audit. Byl podpořen i guvernérem státu Rivers a bývalým hráčem Johnem Fashanou. FIFA ale dala Nigérii tři dny na to, aby zvrátila toto rozhodnutí, jinak by čelila finančním sankcím, a tak od této akce upustila.

Na MS 2014 Nigérie vypadla v osmifinále po prohře 0:2 s Francií. Na MS 2018 v Rusku Nigérie ani nepostoupila ze skupiny, avšak celosvětovou odezvu vyvolaly jejich dresy, kdy je mnoho fanoušků z celého světa považovalo za nejhezčí na turnaji. Enormní zájem o ně byl i v Nigérii, kde se Nigerijci s odlišnými politickými názory v době konání MS semkli a podporovali jedinou „stranu“, a to nigerijskou fotbalovou reprezentaci.

 

Použité zdroje

Alegi, Peter. 2010. African Soccerscapes: How a Continent Changed the World’s Game. Athens: Ohio University Center for International Studies. Africa in world history.

Armstrong, Gary a Giulianotti, Richard. 2004. Football in Africa: conflict, conciliation, and community. New York: Palgrave Macmillan.

Bloomefield, Steve. 2010. Africa United: How Footballl Explains Africa. Great Britain Clays, St. Ives.

Goldblatt, David. 2006. The ball is round: a global history of football. New York: Viking.

Hawkey, Ian. 2009. Feet of the chameleon: the story of African football. London: Portico.

Pannenborg, A. R. C. 2012. Big men playing football: Money, Politics and Foul Play in the African Game. Leiden: African Studies Centre.

Olukayode, Thomas edc. 2010. Killing Soccer in Africa. Fair Transnational Investigation (FAIR), Arizona Project TI.

Ujfaluši, Robin. 2007. Jak se hraje fotbal v Africe. Praha: Gutenberg.

Umar, Farouk. 2018. Super Eagles uniting Nigeria into a country of football believers. Dostupné na: https://mg.co.za/article/2018-06-14-super-eagles-uniting-nigeria-into-a-country-of-football-believers