V Zambii byla po zisku nezávislosti nová vláda velmi nápomocna fotbalovému vývoji a sám Kenneth Kaunda, bojovník za zambijskou nezávislost a v letech 1964–1991 první prezident nezávislé Zambie, trávil volný čas sledováním zápasů. Obecně byl známý jako nejhorlivější fotbalový fanoušek zambijské reprezentace. Kaunda dokonce vytvořil fotbalový tým složený z ministrů zvaný The Ministers XI.
Fotbal je v Zambii nejpopulárnější sport a stal se prostředkem k dosažení jednoty mezi 73 etnickými skupinami. Národní tým Zambie byl přezdíván po prvním prezidentovi Zambie Kenneth Kaunda’s XI (KKXI). Osobní zájem prezidenta na hře vedl k rozvoji tohoto sportu. Podpora fotbalu politiky tak vyvolala vlnu sponzorských darů. Když Zambie v roce 1988 postoupila do čtvrtfinále fotbalového turnaje na LOH, ocitla se i přes prohru se Západním Německem na fotbalové mapě světa.
Kaunda však musel být vděčný důlním společnostem, které hrály hlavní roli v rozvoji fotbalu v bývalé Severní Rhodésii. První fotbalové kluby v Zambii vznikaly právě za podpory těchto společností. Obecně se věřilo, že pokud fotbalový tým hrající za danou těžařskou společnost vyhraje zápas, produkce v dolu se zvýší a pracovní morálka i atmosféra v dolu se zlepší. Fotbal důlní společnosti podporovaly také kvůli zlepšení životních podmínek zaměstnanců, protože poskytoval zábavu pro zaměstnance, ale i jejich rodiny.
Po privatizaci důlních společností se sponzoring africkým klubům snížil, a tím i jejich kvalita. Tak tomu bylo v případě fotbalového klubu Nkana Red Devils, který vyhrál několik titulů a v roce 1990 se dostal do finále CAF Ligy Mistrů. Po privatizaci těžařských firem však tento klub po kvalitativní stránce upadal.
Kenneth Kaunda se v kontextu měnící se ekonomické situace dostal pod tlak, aby upravil svůj systém socialismu. To mělo vliv také na zambijské fotbalové kluby. Ve volbách v roce 1991 Kaunda prohrál a fotbalové kluby už nebyly tolik podporovány.
Tuto situaci v zambijském fotbale v roce 1993 zastínila tragédie, kdy se s fotbalovou reprezentací Zambie na cestě na kvalifikační zápas MS do Senegalu zřítilo letadlo. Nehodu nepřežilo 30 lidí, včetně 18 fotbalistů. V Dakaru na ně čekal Kalusha Bwalya, jeden z nejlepších zambijských hráčů historie. Měl tak štěstí v neštěstí, protože i s několika dalšími hráči cestoval po vlastní ose z Evropy.
Někdejší prezident Chiluba vyhlásil týden národního smutku. Tato zpráva zasáhla i Kennetha Kaundu, který zrovna slavil 69. narozeniny a jejich oslavy byly pozastaveny. I přes leteckou havárii létali hráči Zambie stejným typem letadla, které mělo i nadále technické problémy, naštěstí se však již nestala podobná nehoda. I tak pozůstalí reprezentantů vinili Zambijský fotbalový svaz za to, že šetřil na nesprávných místech, a tím nepřímo zavinil smrt jejich blízkých.
Když v Lusace přistával speciál s ostatky hráčů, byl u toho přítomný i zambijský prezident Frederick Chiluba. Smuteční ceremoniál se poté přemístil na národní fotbalový stadion, kde čekalo 35 000 příznivců týmu. Prezident Chiluba byl mezi hlavními mluvčími na stadionu a jeho projev byl kvůli slzám několikrát přerušen.
Rodiny pozůstalých ani po dlouhém nedokončeném vyšetřování nedostaly odškodné, a tak napsaly na začátku roku 1996 vládě dopis. V srpnu 1998 bylo rozhodnuto, že vláda musí zaplatit odškodné. Nakonec se to stalo až o čtyři roky později.
Ani po deseti letech nebyl důvod pádu letadla veřejnosti dostatečně vysvětlen, a tak vznikaly různé konspirační teorie o tom, že letadlo bylo sestřeleno gabonskou vládou či rebely. Vztahy Zambie a Gabonu byly v tuto dobu napnuté a v Zambii vinili kvůli nečinnosti prezidenta Gabonu Omara Bongu. Vliv dezinformací byl evidentní i v hlavním městě Gabonu. V Libreville děti ve škole zpívaly: „Táta Omar zabil zambijský tým. Pokud nebudete pozorní, zabije vás taky!“
Zambijská reprezentace i přes havárii letadla a sestavování nového národního týmu došla až do finálového zápasu kvalifikace MS 1994, kdy jim v Maroku stačilo uhrát bod. To se ovšem nepovedlo i díky gabonskému rozhodčímu Dirambovi, který proti Zambii nařídil dvě penalty. Tím se napětí mezi státy jenom vyostřilo. Gabon se stal v Zambii přídavným jménem všeho špatného – rozbité vozidlo bylo „Gabon“.
Na Africkém poháru národů v roce 1994 v Tunisku se Zambii nepodařilo ve finále porazit Nigérii, prohrála 1:2, a tak nezískala vysněnou trofej pro své kamarády, kteří zemřeli při letecké havárii. Zambijské mužstvo si po letecké tragédii postupně vytvářelo novou identitu a jeho fanoušci pro tým vymysleli přezdívku Chipolopolo, což v překladu znamená „měděné střely“.
Bývalý pokladník Zambijské fotbalové federace zdůrazňoval dlouhodobý dopad letecké havárie zambijského týmu: „Období mezi lety 1980 a 1993 bylo pro zambijský fotbal složité. Po ekonomické stránce to nebylo dobré a potýkali jsme se s administrativními problémy. Korupce a politici zasahovali do fotbalových záležitostí. Bylo to špatné období, které skončilo nejsmutnější události v naší historii.“
Osud zambijského fotbalu kopíruje vývoj fotbalu v Africe. Po zisku nezávislosti to byl optimismus nezávislých zemí, které se zhoršující ekonomickou situací upadaly. A s nimi i fotbal.
V roce 2012 Zambie vyhrála Africký pohár národů pořádaný Gabonem společně s Rovníkovou Guineou. Symbolika tohoto vítězství byla nepřehlédnutelná a jeden z největších outsiderů Afrického poháru národů tak uctil památku svých reprezentačních předchůdců.
Brankář Kennedy Mweeny po euforickém vítězství uvedl: „Vzpomínka na hráče, kteří zahynuli v Gabonu, nám pomáhala po celou dobu turnaje. Kvůli nim jsme nechtěli odjet s prázdnýma rukama.“ Podle jeho spoluhráče Chansy rozhodla právě lokalita závěrečného utkání: „Když jsme se dozvěděli, že se finále bude konat v Gabonu, tak jsme hned věděli, že přijde naše chvíle.“ Francouzský trenér šampionů Hervé Renard po finále jen těžce hledal slova: „Nevím, kde hráči našli takovou sílu, ale myslím si, že všechno zařídil osud.“
Použité zdroje
Armstrong, Gary a Giulianotti, Richard. 2004. Football in Africa: conflict, conciliation, and community. New York: Palgrave Macmillan.
Česká televize. 2012. Africký triumf je naplněním osudu, radují se hráči Zambie. Dostupné na: https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/fotbal/africky-triumf-je-naplnenim-osudu-raduji-se-hraci-zambie/5be008300d663b6fe8158845
Darby Paul, Johnes Martin, Mellor Gavin. 2005. Soccer and Disaster. New York: Routledge, an imprint of Taylor & Francis.
Goldblatt, David. 2006. The ball is round: a global history of football. New York: Viking.
Hawkey, Ian. 2009. Feet of the chameleon: the story of African football. London: Portico.
Chipande, Hikabwa Decius. 2009. Introduction and Development of Competetive Football in Zambia (1930–1969). Oslo: Norwegian School of Sport Sciences. Master Thesis.
Klíma, Jan. 2012. Dějiny Afriky: vývoj kontinentu, regionů a států. Praha: Lidové noviny.
Pannenborg, A. R. C. 2012. Big men playing football: Money, Politics and Foul Play in the African Game. Leiden: African Studies Centre.
