Nkrumahovy hvězdy

Fotbal měl obrovský potenciál při budování národních identit a „zrodu nové Afriky“. To si uvědomoval i Kwame Nkrumah, první ghanský prezident a ikona afrického hnutí za nezávislost. Fotbalu přisuzoval centrální úlohu při mobilizaci africké mládeže a cenil si sportovních vítězství, které přinášely hrdost a sebeúctu africkému obyvatelstvu. Proto v roce 1957 pozval do Ghany Stanleyho Matthewse, prvního vítěze ankety Zlatý míč a bývalého hráče anglické nejvyšší soutěže, kterou hrál až do svých 50 let. V Ghaně se Matthews podělil o své bohaté zkušenosti z fotbalové kariéry a odehrál několik exhibičních zápasů.

Kwame Nkrumah také podporoval vznik nezávislé ghanské fotbalové ligy a národního týmu. Založil i svůj vlastní klub, Real Republicans, který měl v souladu s panafrikanismem reprezentovat „nového ducha“ afrického člověka. Ministra sportu pověřil úkolem, aby využil sportovních vítězství v mezinárodních soutěžích k posílení patriotických nálad ghanského obyvatelstva. Odtud pramení i tradiční přezdívka národního týmu. Mužstvu Ghany se začalo brzy po zisku nezávislosti říkat Black Stars. Přezdívka má symbolicky odkazovat na národní vlajku, znak, a rostoucí sebeuvědomění Afričanů. Prezident Kwame Nkrumah nadále využíval národní fotbalový tým pro šíření jeho nacionalistické i panafrické ideologie. To se mu dařilo, neboť do týmu investoval hodně peněz a stala se z něj africká fotbalová velmoc, když Černé hvězdy vyhráli v letech 1963 a 1965 Africký pohár národů.

Nkrumahova politická strana Convention People’s Party (CPP) nadále využívala fotbal pro zvýšení její popularity. Nebylo tak překvapením, že všechny domácí zápasy Černých hvězd se odehrály v ghanském hlavním městě v Akkře, kde měla CPP největší podporu. Na druhou stranu, v Kumasi, v hlavním městě Ašantska, se neodehrál ani jeden zápas, protože Ašanti byli odpůrci Nkrumahova režimu. Tento spor zahrnoval nejen etnickou rozdílnost, ale i rivalitu mezi fotbalovými federacemi založenými v Kumasi a Akkře. Ani úspěchy národního fotbalového týmu však nakonec nedokázaly Nkrumaha udržet u moci, když byl svržen necelých deset týdnů po vítězství na Africkém poháru národů v Tunisu v roce 1965 .

Etnická rivalita se odrážela i v nejvyšší ghanské fotbalové lize. Kluby Hearts of Oak a Asante Kotoko („kotoko“ je ašantský výraz pro dikobraza – symbol etnika Ašanti) jsou nejviditelnějším příkladem. Všeobecně se věří, že v současnosti jsou tyto kluby v držení dvou hlavních politických stran, National Democratic Congress (NDC) a New Patriotic Party (NPP), protože nejvyšší funkcionáři těchto klubů veřejně podporují tyto strany. Kdo podporuje Hearts, tak pravděpodobněji volí NDC. NPP volí spíše fanoušci Asante Kotoko.

V 80. a 90. letech 20. století se ghanský fotbal nezlepšoval. Důvodem byla vládní samolibost, která vedla k neschopnosti nastupujících fotbalových úředníků přinést do fotbalu peníze. V reakci na tuto situaci odstartoval někdejší prezident John Jerry Rawlings Soccer Recovery Program pro záchranu ghanského fotbalu. I přesto se Ghana nekvalifikovala na MS 1990 ani na MS 1994. Tento program měl však vliv na juniorské týmy ghanské reprezentace, které fungovaly mnohem lépe a byly příslibem pro budoucnost.

V administrativě se nicméně na začátku nového tisíciletí začaly objevovat korupční skandály. V roce 2001 byl obviněn bývalý ghanský ministr sportu a mládeže Mallam Ali Yussif Issah, že ukradl 46 tisíc dolarů, které byly určeny pro hráče. V roce 2002 byl odsouzen na jeden rok vězení a musel vrátit ukradené peníze.

Ke konci první dekády 21. století byl ghanský tým kvalitnější. Po MS v roce 2006 se kvalifikoval i na MS 2010, kde se dostal až do čtvrtfinále. Nechyběl ani na MS 2014 v Brazílii, ale na MS 2018 v Rusku se nekvalifikoval.

Příklad Ghany ukazuje, že zaměření se na dlouhodobé fotbalové cíle by mohla být cesta, i když vývoj fotbalu v Ghaně spíše kopíruje africký trend, kdy jsou úspěchy národních reprezentací spíše záblesky než trvalým progresem kvality národních týmů.

Poslední zprávy z Ghany tento vývoj jenom podporují. Vloni (2019) byl v Akkře nalezen zastřelený ghanský investigativní novinář Ahmed Husein, který odkrýval korupci v ghanském fotbale. Na novináře si stěžoval ještě před vraždou ghanský politik Kennedy Agyapong, který ukazoval jeho fotografii na soukromém televizním kanále, sám však obvinění z podílu na vraždě odmítá. Problémy s korupcí nejsou výjimečné. V říjnu loňského roku byl bývalý fotbalový boss Kwesi Nyantakyi odsouzen za přijímání úplatků.

 

Použité zdroje

Alegi, Peter. 2010. African Soccerscapes: How a Continent Changed the World’s Game. Athens: Ohio University Center for International Studies. Africa in world history.

Darby, Paul a Solberg, Eirik. 2010. „Differing trajectories: football development and patterns of player migration in South Africa and Ghana.“ Soccer & Society 11, č. 1–2. 118–130.

Elsey, Brenda a Pugliese, Stanislao G. 2017. „Football and the boundaries of history: critical studies in soccer.“ New York: Springer Nature, 2017.

FIFA. 2019. Dostupné na: https://www.fifa.com/

Hawkey, Ian. 2009. Feet of the chameleon: the story of African football. London: Portico.

Ncube, Lyton. 2014. „Bhora Mugedhi versus Bhora musango: The interface between football discourse and Zimbabwean politics.“ International Review for the Sociology of Sport 51 (2). 201–218.

Pannenborg, A. R. C. 2012. Big men playing football: Money, Politics and Foul Play in the African Game. Leiden: African Studies Centre.

Ujfaluši, Robin. 2007. Jak se hraje fotbal v Africe. Praha: Gutenberg.

The Guardian 2019. Journalist who exposed football corruption shot dead in Ghana. Dostupné na: https://www.theguardian.com/world/2019/jan/17/ghanian-undercover-journalist-shot-dead-in-accra