CAF

Egypt se stal v roce 1923 první africkou zemí přijatou FIFA a na MS v Itálii v roce 1934 to byl jediný reprezentant afrického kontinentu. Ve 40. a 50. letech 20. století zesilovaly antikoloniální nálady a africká nacionalistická hnutí upevnila vztahy s populárními fotbalovými týmy. Fotbal tak vytvořil křehký smysl pro národ.

V roce 1957, kdy byl nacionalismus v mnoha zemích na vrcholu, vznikl africký fotbalový svaz Confederation of African Football (CAF). Motivy ke vzniku asociace nebyly moc odlišné od motivů k zisku národní nezávislosti. Zatímco boj za nezávislost ve státech způsobil útlak kolonizátorů, u CAF to byl pocit nespravedlnosti ze strany FIFA. V době založení CAF v Africe existovaly  pouze čtyři národní fotbalové asociace, a to v Egyptě, Etiopii, Jižní Africe a Súdánu.

Se založením CAF začala nová éra fotbalu v Africe. Ve stejném roce získala nezávislost Ghana. S tím rostla i síla panafrického hnutí a nacionalismu v dalších afrických zemích. V 60. letech 20. století bylo členy FIFA už více než 30 afrických států a po tlaku ze strany CAF vzrostl i počet účastníků MS ve fotbale, a tím pádem počet afrických míst na šampionátu. V roce 1957 se při příležitosti vzniku CAF v Chartúmu také konal první mezinárodní turnaj na africkém kontinentu, Africký pohár národů, který ovládl Egypt. Vlastní vývoj zažívala Jižní Afrika, která byla kvůli apartheidu v roce 1961 vyřazena z FIFA a od světového fotbalu byla izolována až do roku 1992.

Jako část politických projektů začaly africké vlády stavět velké fotbalové stadiony s  kapacitou větší než 20 000 diváků. Tyto stadiony se staly symbolem nezávislosti, posvátnosti národa a národní hrdosti. Fotbal zakořenil v africké kultuře, a tak se fotbalové zápasy hrály v rámci oslav zisku nezávislosti. Vlády pojmenovaly stadiony symbolikou tohoto boje: Independence Stadium v Akkře a Lusace; 5 July Stadium v Alžírsku a 28^th September Stadium v Konakry; Stadium of Revolution v Brazzaville a National Stadium v Lagosu, Nairobi a Dar es Salaamu. V Abidžanu a Addis Abebě byly stadiony pojmenovány podle hlavy státu: Stáde Félix Houphouët-Boigny a Haile Selassie Stadium. Nezávislost a stavba národních stadionů podpořila vznik národních fotbalových lig. Tomu přispěla i média, v této době zejména rádio, které dokázalo i mnoha negramotným obyvatelům předat informace o fotbalových zápasech, a tím tento sport rozšířit i do venkovských oblastí.

V roce 1964 CAF odstartovalo novou soutěž African Cup of Champions Clubs vytvořenou podle evropského originálu Poháru mistrů evropských zemí. Nově vzniklé soutěže poskytly africkým politickým lídrům další možnost pro publicitu a zviditelnění se ve spojení se slavným fotbalovým klubem. Bylo běžné, že afričtí lídři odměňovali hráče za vítězství velkými dary. V roce 1970 se začal vyhlašovat Africký fotbalista roku. Zpočátku byla tato cena vyhlašována francouzským magazínem France Football, ale od roku 1992 cenu předává CAF. Prvním hráčem, který tuto cenu získal, byl Salif Keita, který hrával za francouzský celek Saint-Étienne.

 

Použité zdroje

Alegi, Peter. 2010. African Soccerscapes: How a Continent Changed the World’s Game. Athens: Ohio University Center for International Studies. Africa in world history.

Armstrong, Gary a Giulianotti, Richard. 2004. Football in Africa: conflict, conciliation, and community. New York: Palgrave Macmillan.

Hawkey, Ian. 2009. Feet of the chameleon: the story of African football. London: Portico.

Onwumechili, Chuka a Akindes, Gerard. 2014. Identity and nation in African football fans, community and clubs. England: Palgrave Macmillan.