0:14

Na MS v roce 1970 v Mexiku hrál po téměř čtyřech desetiletích africký tým. Maroko bojovalo statečně, ale po prohrách proti Peru a Západnímu Německu mu remíza s Bulharskem na postup ze skupiny nestačila.

O čtyři roky později debutoval na MS historicky první zástupce subsaharské Afriky, Zaire. Svými výkony však Africe nevytvořil úplně nejlepší fotbalovou vizitku. Zaire prohrál všechny tři zápasy s hrozivou bilancí 0:14. Na první gólový zásah na MS si tak musely subsaharské státy ještě počkat.

Na MS 1978 v Argentině jako první africký tým vyhrálo zápas v základní skupině Tunisko , když porazilo Mexiko 3:1. K postupu hráči Tuniska potřebovali vyhrát v posledním zápase skupiny nad Západním Německem, to se jim ale nepodařilo a na šampionátu skončili.

Na MS 1982 ve Španělsku se počet účastníků turnaje rozrostl na 24 a počet afrických týmů se hned zdvojnásobil. Na šampionát se dostali dva afričtí nováčci, Alžírsko a Kamerun. Kamerun jel po třech remízách ve skupině domů relativně spokojený. Alžírsko po dvou vítězstvích ve skupině podlehlo Rakousku a nešťastně skončilo už ve skupině.

Na MS 1986 v Mexiku udělali první průlom afrického fotbalu do světa Maročané, kteří postoupili jako první africký tým ze skupiny po bezbrankových remízách s Anglií, Polskem a výhře nad Portugalskem 3:1. V osmifinále ale byli vyřazeni Západním Německem po prohře 0:1. Alžírsko skončilo s jediným bodem poslední ve skupině.

V roce 1990 zažil v Itálii africký fotbal premiéru, kdy se Kamerun jako první africký celek dostal až do čtvrtfinále MS. Tým dirigoval zejména útočník Roger Milla, kterému bylo v době šampionátu 38 let.

V USA v roce 1994 měla Afrika na světovém šampionátu již tři zástupce. Premiérově Nigérii a reprezentace se zkušenostmi z MS – Kamerun a Maroko. Tyto týmy však propadly a skončily hned ve skupině. Za Kamerun se ale ještě více proslavil Roger Milla, který se stal ve svých 42 letech nejstarším střelcem mistrovství světa v historii (jeho rekord překonal na MS 2014 v Brazílii kolumbijský brankář Faryd Mondragón). Ve velmi dobrém světle se na turnaji předvedla Nigérie, která svou skupinu vyhrála, ale vypadla v osmifinále s Itálií po prohře 1:2.

Když se MS ve fotbale v roce 1998 rozrostlo na 32 účastníků, Afrika měla garantováno již pět míst. Ve Francii startovala premiérově reprezentace Jihoafrické republiky. Dalšími zástupci afrického kontinentu byly Nigérie, Maroko, Kamerun a Tunisko. Jediná Nigérie se dostala ze skupiny, ale v osmifinále byla jasně vyřazena Dánskem po výsledku 1:4. Své domácí MS tak vyhrála Francie, což bylo zčásti chápáno jako vítězství multikulturalismu. V týmu Francie byli původem afričtí hráči jak ze subsaharské, tak severní Afriky. Největší hvězdou Francie byl fotbalista alžírského původu Zinédine Zidane, který ve finále vstřelil dva góly. Toto vítězství bylo považováno imigranty z Afriky jako vzkaz francouzskému krajně pravicovému politikovi Jen-Marie Le Penovi a jeho politické straně. Po Champs-Elysées ten finálový večer znělo: „Zidane for President!“

Na MS 2002 v Jižní Koreji a Japonsku se podruhé v historii předvedlo rovnou pět afrických států. Poprvé to byl Senegal, který doplnily JAR, Nigérie, Kamerun a Tunisko. Největšího úspěchu na tomto MS dosáhl Senegal, který nejen že vypadl až ve čtvrtfinále s Tureckem po prodloužení, ale ve svém prvním zápase dokázal porazit úřadujícího světového šampiona Francii v poměru 1:0.

Už o pořadatelství MS 2006 se ucházela JAR, jejímž soupeřem bylo Německo. Volba pořadatele MS je komplexní záležitostí – volí ho 24 členů exekutivní komise, ale ti všichni podléhají nátlaku politiků a fotbalovým asociacím či federacím, které jim dávají doporučení. Prezident FIFA Sepp Blatter trval na zvolení JAR, ale po zvolení Německa Blatter řekl, že se MS bude v JAR konat v roce 2010, i když konkurenty JAR byly rovněž africké státy Maroko, Egypt a Libye.

Nelson Mandela měl příležitost projevu na plénu FIFA před samotnou volbou pořadatele MS 2010. Ve svém projevu reflektoval svůj život prožitý ve vězení na Robben Island. Ostrov se nachází sedm mil od pobřeží Kapského Města a nacházelo se zde vězení pro politické vězně. Tento komplex měl mezi budovami fotbalové hřiště s zrezlými „brankami“, ale pro vězně toto hřiště znamenalo vše. Proto také v roce 1965 založili svoji vlastní fotbalovou asociaci Makana F.A. Asociace organizovala fotbalovou ligu, která se hrála každou sobotu. Mezi hráči byl i bývalý prezident JAR Jacob Zuma, který zastával post rázného středopolaře. Nelson Mandela sice nehrával, ale rád se na zápasy díval. Jakmile členové stráže zjistili, jak moc ho baví fotbal sledovat, postavili mezi jeho oknem a hřištěm zeď.

MS v roce 2006 se však konalo v Německu, kde africký kontinent reprezentovali hned čtyři nováčci: Angola, Ghana, Pobřeží Slonoviny a Togo. Tuto čtveřici doplnilo Tunisko. Ze skupiny dokázala postoupit pouze Ghana, která po prohře s Itálií porazila svými prvními góly na světovém šampionátu Českou republiku a poté USA. V osmifinále ale výrazně podlehla Brazílii.

Po zvolení JAR pořadatelem MS 2010 propuklo v subsaharské Africe nadšení. „Cítím se jako patnáctiletý chlapec.“, radoval se Mandela po volbě. „Sport má sílu lidi inspirovat a spojovat. V Africe se fotbal těší obrovské popularitě a má svoje mimořádné místo v srdcích Afričanů. Proto je tak důležité, že se MS bude poprvé konat na africkém kontinentu,“ dodal. Sepp Blatter tyto slova potvrdil: „Je to africké právo. Je to celosvětová hra.“

Rok před konáním MS se v pořadatelském státě tradičně konal Konfederační pohár, který měl za úkol prověřit fungování infrastruktury a schopnost organizace fotbalového turnaje. V JAR byl ale mnohem více očekáván výkon národní reprezentace. Od roku 1998 totiž národní tým zaznamenal pokles výkonnosti. Ve skupině poháru JAR remizovala s Irákem, vyhrála 2:0 nad Novým Zélandem a prohrála se Španělskem. Přesto postoupila do semifinále, kde narazila na Brazílii. Po těsné prohře 0:1 se utkala v souboji o třetí místo znovu se Španělskem, se kterým prohrála až po boji 2:3 v prodloužení. JAR sobě a příznivcům dokázala, že umí hrát i proti silným týmům, a tak před startem MS panovalo značné očekávání.

Na MS 2010 v JAR startovalo díky garantovanému místu pro pořadatelskou zemi dokonce šest afrických týmů. Očekávání Afričanů však nebyla naplněna, protože JAR vypadla hned ve skupině, což se národnímu týmu pořadatelské země stalo poprvé v historii. Vypadly i další africké týmy: Alžírsko, Kamerun, Nigérie a Pobřeží Slonoviny. Oči afrických fanoušků se tak začaly upírat na poslední naději, kterou byla silná Ghana, která prošla do čtvrtfinále přes USA. Tam prohrála až po penaltách s Uruguayí. Na turnaji ale zanechala z afrických týmů nejlepší dojem a jihoafričtí fanoušci ji přejmenovali na „BaGhana, BaGhana“ (podle přezdívky národního týmu JAR „Bafana, Bafana“, což v překladu znamená „chlapci“ či „do toho chlapci“).

Šampionát se sice po herní stránce africkým národním týmům, snad až na Ghanu, příliš nepodařil, avšak katastrofické prognózy pořadatelství MS v Africe se nenaplnily. Turnaj se stal třetím nejnavštěvovanějším v historii, hned po MS v USA v roce 1994 a MS v Německu v roce 2006.

Pro africký šampionát se staly charakteristické vuvuzely. Televizní diváci v České republice si dokonce kritikou zvuku této africké trumpety vymohli speciální zvukový filtr, který měl tento rušivý element z televizního zvuku odstranit. MS proběhlo v klidu, bez žádných skandálů. Na druhou stranu, kdo si vzpomene na něco jiného než na v Africe populární vuvuzely? První mistrovství světa ve fotbale na africkém kontinentu nezklamalo, ale také neuchvátilo.

Od MS v JAR již uplynulo devět let a v jaké kondici se v současnosti nachází fotbal v Africe? Byl světový šampionát tím impulsem, který fotbal na tomto kontinentu potřeboval? Spíše ne. Výsledky afrických národních týmů se na mezinárodní scéně nelepší, což dokumentuje MS v Brazílii v roce 2014 a v Rusku v roce 2018. Nejenže nelze pozorovat výsledkový progres, ale ani herně se africké týmy nezlepšují. V Brazílii sice postoupily ze skupiny hned dva africké celky, Alžírsko a Nigérie, ale v osmifinále byly vyřazeny. Ghana, Kamerun a Pobřeží Slonoviny vyloženě selhaly.

Úpadek afrického reprezentačního fotbalu potvrdil i světový šampionát v roce 2018 v Rusku. Ani jednomu týmu se nepodařilo postoupit ze skupiny, kdy subsaharskou Afriku reprezentovaly pouze Nigérie a Senegal. Potvrzuje se tím nižší úroveň subsaharského fotbalu, nebo vzrůstající kvalita celků ze severní Afriky? Proč se fotbal v subsaharské Africe nemění k lepšímu? Jaké můžou být faktory jeho ne zrovna úspěšného rozvoje? Můžou za tyto neúspěchy africká specifika? Jednoznačná odpověď neexistuje, možná ji ale naleznete v dalších článcích fotbalu v Africe.

 

Použité zdroje

Alegi, Peter. 2010. African Soccerscapes: How a Continent Changed the World’s Game. Athens: Ohio University Center for International Studies. Africa in world history.

Bloomefield, Steve. 2010. Africa United: How Footballl Explains Africa. Great Britain Clays, St. Ives.

Česká televize. 2010. ČT nasadila do vysílání filtr proti zvuku vuvuzel. Dostupné na: https://ct24.ceskatelevize.cz/media/1333935-ct-nasadila-do-vysilani-filtr-proti-zvuku-vuvuzel

FIFA. 2019. Dostupné na: https://www.fifa.com/

FIFA. 2016. In quotes: Mandela and football. Dostupné na: https://www.fifa.com/news/quotes-mandela-and-football-2239872

Hawkey, Ian. 2009. Feet of the chameleon: the story of African football. London: Portico.

Kolář, Jaroslav. 2010. XIX. Mistrovství světa ve fotbale. Praha: Nakladatelství Olympia.

Pannenborg, A. R. C. 2012. Big men playing football: Money, Politics and Foul Play in the African Game. Leiden: African Studies Centre.

The Guardian. 2009. Host of problems. Dostupné na: https://www.theguardian.com/football/2009/may/31/south-africa-football-world-cup